Písomka. Nesympatické slovo, nesympatická aktivita. Teda, ako kedy a ako pre koho.
S deťmi sme sa TVVP (tematicko výchovno-vzdelávacím plánom) stanovenú dobu hrali na matikárov a počítali nie príliš v školských laviciach obľúbenú, za to v živote často používanú tému SLOVNÉ ÚLOHY. Určité obdobie sme sa hrali, experimentovali, skúšali, zapisovali, merali. Na tvárach mojich zverencov boli vidieť stopy spokojnosti, tak sme sa rozhodli to skontrolovať. Na moje obrovské počudovanie priemer za celú triedu 4,1. KATASTROFA!!!
Čo teraz? Kto zlyhal? Kde je chyba? Smutne sme skonštatovali, že to nie je dobré a vrátili sme sa do trápenia so zadaniami. Tentokrát štýlom „učiteľ ukáže, žiaci zopakujú“. Po pár hodinách sme sa vrátili k dobrému pocitu a rozhodli napísať ďalšiu samostatnú prácu. A čudujsa svete, priemer 2,1. SKVELÉ!!!
No a teraz buď múdry, ujo učiteľ. Je to tak, že ešte aj staré taktiky sú pre pochopenie ľahšie, alebo celý systém výučby od malička nevedie žiakov k samostatnosti, alebo je za tým ešte niečo iné?
Sopúšik žije na nete 
A ako bola koncipovaná tá kontrola? Tiež hravo?
Aj…ale ten šok bol z klasickej “suchej” písomky…z dovtedajších hier a samostatných i skupinových prác som bol nadšený 😦
Ak si bol nadšený ty a aj žiaci, tak to (aj napriek zlému priemeru) predsa len splnilo svoj účel… Skrátka: Keď sa budete chcieť baviť, tak vieš, čo máš robiť. A keď budete chcieť dobre napísať písomku, tak tiež vieš, ako na to 😉
Tak teraz si trafil…som za..v podstate to bolo robené na zvýšenie záujmu o matiku v novej triede…a rozbehlo sa to fajn
Znám takové rozčarování velmi dobře.
Děláte projekty, necháváte děti samostatně tvořit – snažíte se udělat výuku zajímavou. V vedlejší třídě standard – oznámení, procvičování, zápis, test. Pak nastane pololetní písemka… a výsledek už znáte.
Vždy se utěšuji tím, že jsem dětem dala do života mnohem víc – dovednost spolupracovat, přistupovat tvořivě k úkolu, nespokojit se se známkou, ale vyžadovat pochopení apod. Ovšem – tváří v tvář realitě průměru je těžké obhajovat si svůj postoj.
To, co dáme dětem tvořivými činnostmi prostě není vidět a bude “ohodnoceno” mnohem později. Nebo se pletu?
Presne tak…verím, že neskôr sa to vráti…je vidno, že hrôza s menom matematika už nie je také strašidlo po tých hodinách, hoci deformácia z tých “klasických” má dlhšiu trvácnosť…akoby to potom brali na ľahšiu váhu, veď sa predsa neučíme, ale hráme 😉
Abychom mohli zodpovědně rozhodnout, je podle mne potřeba vědět:
1. Jaké metody jsme použili “postaru” a “po novu”.
2. Byly ty metody vhodné, proč ne, proč ano?
3. Uměli jsme dané použít?
Pak teprve bychom mohli zodpovědně věci posoudit.
Je přirozené, že dobrý učitel za léta praxe některé metody zvládl perfektně a jsou tedy účinnější.
Čtvrtou otázku pominu: Jaká je to třída? Jaký styl učení u ní převládá?
Asi najlepšie by zodpovedala všetky otázky tá “pominutá”.
Som v triede nový, záujem o matiku na bode mrazu (teda pod nulou). Nová matika začala formou hier, objavovaní a pod., aby videli, že… A šlo to, rozbehlo sa to. Aspoň môj pohľad bol taký, strácali sa zábrany, začalo sa makať. Keďže som chcel aj reálnu odozvu, šup ho na písomku. Div sa svete, tie isté príklady, čo v skupinkách a v bojoch o body v kvízoch zmákli, boli doslova neprekonateľné.
Tak sme sa na to pozreli pod dohľadom “odborníka” (zvyk je železná košeľa aj u detí) a dopadlo to ináč. Ale zase je to o tom opakovacom papagájovi.
Zrejme som dostal po nose aj pre to, že táto trieda nemá vžité vyučovanie aj voľnejšou formou a ja som to podcenil.